· Vztek, obviňování, zklamání, slzy, křik a další slzy. To jsou obvyklé reakce rodičů, když jim potomek oznámí, že tentokrát to nebude ani s odřenýma ušima. Jakkoli je taková reakce pochopitelná, nešlo by to i jinak? Než na své dítě začnete křičet, zkuste se podívat do minulosti a zamyslet se, co do tohoto bodu vedlo. V některých situacích to opravdu není chyba dítěte. Pokud je někdo měsíc nemocný, tak se prostě může stát, že už rok nedožene. Nebo se dělo něco, kvůli čemu se váš potomek prostě nemohl ve škole soustředit?
Rozvod, vážná nemoc v rodině, nebo třeba i deprese nebo jiné problémy? Neříkáme, že byste měli dítě uvítat s otevřenou náručí, ale zkuste to vzít tak, že dítě udělalo všechno, co mohlo, ale učitel si není jist, jestli je připraveno na vstup do dalšího ročníku. Takže místo řevu si zkuste s vaší ratolestí v klidu sednout a vymyslet, co počít.
· Mnoho rodičů dělá tu chybu, že ve vzteku nad špatným výsledkem zahájí prvního července vojenský dril s cílem protlačit potomka do dalšího roku stůj co stůj. To ale není ta nejlepší metoda. Nechte dítko, ať si užije alespoň chvíli prázdnin, vydechlo si a znovu nabralo síly, ale zároveň si stanovte jasný plán, kdy a jak se začne učit. Zároveň s propadnutím začněte řešit i to, co k němu vedlo. Má váš potomek psychické problémy nebo máte podezření na závislost?
Domluvte terapeuta, ambulantní léčení nebo psychologa. Byla za propadnutím nestabilní rodinná situace? Dejte se do práce, a zajistěte dítěti klidné a bezpečné prostředí. Domluvte také studijní podporu: mnoho vysokoškoláků si v létě přivydělává doučováním, což má tu výhodu, že propadlíkovi látku někdo vysvětlí, a také dohlédne, že bude stanovený studijní plán dodržovat. Zkrátka, neberte to tak, že reparát je nutně znamením, že máte doma beznadějný případ, ale spíše jako šanci zalátat mezery, ať už vznikly jakkoli, a napravit, co je potřeba.