Umíte si představit, že bychom měli zdravotnická zařízení, kde by sice byl kvalifikovaný personál a základní vybavení, ale poté, co by nás tam přijali, bychom se dozvěděli, že je nám sice to a to a že by se to dalo léčit tím a tím, ale máme prostě smůlu a musíme to přetrpět nebo dokonce umřít jenom proto, že to, co by nám pomohlo, není k dispozici?
To je nemyslitelné, že? Zdravotnická zařízení nemáme přece jenom pro diagnostiku chorob, ale i proto, aby nás jich tam zbavovali, pokud už je chytíme.
Ale je pochopitelné, že se v takových zdravotnických zařízeních neobjevují léčiva sama od sebe. Někdo je tam musí distribuovat. A jak vás určitě nejpozději po kratičkém zamyšlení se napadne, není taková přeprava léků zase až taková banalita.
Zatímco dejme tomu u běžných obchodů stačí jakýkoliv trochu zodpovědný řidič s provozuschopným vozidlem odpovídající velikosti, zatímco na stavbu může vozit materiál pomalu kdokoliv, u léků je to jiné. Tady by jakýkoliv šlendrián nebo podcenění čehokoliv zaváněly možným průšvihem. A to hodně velkým průšvihem.
Léčiva totiž nejsou jen tak nějaký náklad. Ta se musí dopravovat bezpečně, tady se musí důsledně dodržovat podmínky pro jejich skladování, tady se prostě musí do důsledku dbát na to, aby bylo všechno takové, jaké to má být.
Jsou tu přece i léky, které by se mohly při přepravě kazit, kdyby nebyly zajištěny odpovídající podmínky, tady by se mohly ztrácet zneužitelné medikamenty, případně by se mohlo stát, že by někdo mezi originální léky propašoval i nějaké jejich atrapy… A rázem by mohlo být zle.
A proto se tu tolik dbá na to, aby bylo splněno vše, co se tu splnit má. A pochopitelně musí být zajištěny i spolehlivé a rychlé dodávky, aby nedocházelo k potenciálně nebezpečným výpadkům v zajištění zdravotnických zařízení.
A proto sází naše zdravotnictví na spolehlivé dopravce. Bez nichž by to rozhodně nešlo.